Česká asociace fotbalových hráčů

Česká asociace fotbalových hráčů
Více o FIFPro Hledáme angažmá

Donald Fehr: Hráči si musí uvědomit svoji sílu

DSC07913.jpg
25.12.2014

Na pozvání ČAFH se v tomto týdnů zúčastnil Dnů sportovního práva na PF UK výkonný ředitel hráčské asociace NHL Donald Fehr. Po skončení své přednášky poskytl naší hráčské asociaci exkluzivní rozhovor.

Česká asociace fotbalových hráčů vznikla před třemi roky, stále pracuje na svém rozvoji. Co podle vás je pro ni nejdůležitější v této fázi udělat?

V počátcích jakékoliv sportovní hráčské asociace je nejdůležitější, aby se hráči navzájem poznali, setkávali se a přesně se věděli, čeho mohou v rámci místních zákonů dosáhnout a čeho ne. Jak mohou vyjednat zlepšení svých pracovních podmínek a stanovit si, čeho chtějí dosáhnout a jakým způsobem to udělat. Toto rozhodnutí musí udělat hráči. Musí to být oni, kdo se do činnosti asociace zapojí a uvědomí si svoji sílu.

Někteří se ale svého zapojení do společné věci asociace obávají, mají k ní nedůvěru, co byste jim na to řekl?

Řekl bych jim dvě věci. Je to naprosto běžné a je tomu tak všude na světě. Je na lidech v asociaci, aby si svojí prací získali jejich důvěru. Ukázali jim, že stojí na jejich straně při konkrétních případech a akcích.

Setkal jste se také s tím, že hráči jsou od členství ve své asociaci odrazováni, nebo dokonce je na ně vyvíjen nátlak, aby v takové organizaci nebyli?

Setkal jsem se s tím. Je stále nutné všem hráčům vysvětlovat, co se v asociaci děje. Během času, a to nikdy není ze dne na den, to pochopí a zjistí, co je pro ně důležité a stanoví si cestu, jak zlepšit své podmínky. Na samém začátku musí slyšet a vědět o tom, co se děje.

Nesnází pro činnost asociace je také to, že o svá práva se perou jen hráči, kteří se dostali do nějakých problémů. Ti, kdo se mají dobře, se o problémy ostatních příliš nezajímají.

S tímto problémem se vyrovnává každá hráčská asociace. Musí najít cestu, jak i jim vysvětlit, že asociace dělá věci, které jsou také v jejich zájmu. Ve Spojených státech to funguje tak, že na své straně potřebujete mít většinu, pak už je asociace dostatečně silná.

Ve své přednášce jste přiblížil způsob, jakým za hráče vyjednáváte a využíváte „čekání“.  Mohl byste nám tento úspěšný přístup přiblížit?

Ukažme si to na nějakém konkrétním případě. Řekněme, že si kupujete auto. A vy to auto potřebujete hned. Ale ten člověk nemá potřebu vám ho prodat dnes. To, co se většinou stane v takové situaci je to, že řekne: to není špatné, ale co jiného mi můžete ještě nabídnout? A tento proces pokračuje, dokud nabízené podmínky nepřijmete. A pak se on rozhodne, zda je to pro něj dost dobré nebo ne. Takže já hráčům říkám, aby počkali. My v Americe říkáme: přece nebudeš vyjednávat sám proti sobě. Na vyjednávání musí být dvě strany. Na to musíte být připravený. Je to jako hrát poker. Také své karty ukážete až v pravou chvíli.

Ve fotbale hrají velkou roli hráčští agenti. Je jejich úloha podobná v ledním hokeji?

Je to podobné. Konkrétní rozdíly mezi oběma sporty neznám. Ale mohu to popsat na dalším příkladu. Najímáte zaměstnance pro práci na montážní lince, kde se sestavují stroje. Máte někoho schopného danou součástku zamontovat pětkrát rychleji, než linka běží. Ale to není k ničemu, důležité je, zda umíte držet běžné tempo linky. Takže vy potřebujete někoho, kdo zvládne minimální požadavek, protože ten, kdo to umí rychleji, vám nic dalšího nepřináší. Ale pro sportovce tohle neplatí. Od nich očekáváte v každém okamžiku maximum. Hráčští agenti velice dobře své hráče znají a na tom svoji práci zakládají.

Veřejnost velice často ve fotbalistech vidí někoho, kdo vydělává spoustu peněz tím, že vlastně dělá své hobby a že se vlastně nejedná o práci. Určitě jste se s takovými názory setkal. Co takovým lidem říkáte?

Říkám jim někdy takový příklad. Když je někdo malíř a miluje malování a dokáže své obrazy prodat, nikdo neřekne, že to není práce. Když je někdo zpěvák a miluje zpívání a vystupování na pódiu, tak nikdo o něm neřekne, že to není skutečná práce. S tímhle se setkáváme jen u sportovců. Takže se s tím dají dělat jen dvě věci. Zkusit to vysvětlit. Pokud to nejde, tak to zase není tak důležité. Podstatné je, aby to tak vnímali samotní sportovci.

V Praze jste byl na pozvání České asociace fotbalových hráčů, jak jste seznámili s jejích předsedkyní Markétou Haindlovou a co říkáte tomu, že jako žena bojuje za práva fotbalistů?

S Markétou se známe už delší dobu. Po celou dobu mé kariéry v rámci hráčských asociací na významných pozicích působily ženy. Je to jako ve fotbale, kdy v týmu chcete mít ty nejlepší hráče, kteří dávají góly. A mnohokrát těmi nejlepšími hráči jsou ženy. Každý tým potřebuje ty nejlepší. To je snadné.

Na závěr se musíme zeptat na český hokej, jaké s ním máte zkušenosti?

Vše, co k tomu mohu říct je to, že všichni čeští hráči v NHL jsou vynikající. Už před mnoha lety jsem se naučil, že není moudré říkat, který z nich je můj nejoblíbenější, to se člověk dostane do nesnází. Výborní jsou všichni.

Jak se vám líbilo v Praze, stihl jste také nějaké nepracovní akce?

Během tohoto pobytu ne, ale jezdím sem často a velice rád. V létě přijedu zase, tohle město je nádherné, mám ho moc rád.