Česká asociace fotbalových hráčů

Česká asociace fotbalových hráčů
Více o FIFPro Hledáme angažmá

Jiří Kulhánek: "Nespoléhejte na to, že se zrovna Vám nemůže nic špatného přihodit!"

Snímek obrazovky 2019-11-15 v 19.32.01.png
15.11.2019

Během reprezentační pauzy nám poskytl rozhovor defenzivní záložník klubu SK Dynamo České Budějovice, Jiří Kulhánek. Kmenový hráč pražské Sparty, který má na kontě mimo jiné také 11 startů za českou U21 se rozpovídal o svých bývalých klubech, o tom, jaké výhody a nevýhody přináší hostování nebo o tom, proč jsou Budějovice v tuto chvíli na dostřel skupině o titul. Řeč přišla i na spor se slovenským klubem FC Spartak Trnava, se kterým jsme třiadvacetiletému fotbalistovi pomáhali.

Jiří, Vaše kariéra začala v pražském Motorletu, odkud jste se už v 9 letech stěhoval do Sparty. Vzpomenete si ještě, kdo Vás vedl v Jinonicích a který trenér si Vás vytáhl do letenského klubu?
Samozřejmě, jména mých prvních trenérů si pamatuji. Vím, že ještě v Motorletu jsem nastupoval s o rok staršími spoluhráči a vedl nás tenkrát trenér Pechar. Na Spartě mě pak vedl první rok pan trenér Lukič, který se společně s trenérem Mackem, jenž mě vedl shodou okolností další rok, postaral o to, že jsem mohl přestoupit z Motorletu do Sparty.

Na Spartě jste pak strávil celých 11 let a prošel všechny mládežnické kategorie. Které období z těch juniorských let se Vám do paměti vrylo nejvíce?
Člověk si tak nějak pamatuje každý ten rok, ale určitě si vzpomenu rád na ročníky, kdy jsme vyhráli ligu. Jeden rok se nám to povedlo snad s jednou jedinou remízou v 30 zápasech, což bylo něco, co se nám pak už nikdy nepodařilo zopakovat.

V polovině sezóny 2015/2016, ve které sparťanská juniorka, v níž jste byl na podzim stabilním členem základní sestavy, získala titul, jste se stěhoval na roční hostování do Vlašimi a naplno okusil dospělý fotbal. Jak zpětně hodnotíte tuhle štaci ve druhé lize?
Přesně tak. Odehrál jsem půl roku, ale dále už jsem cítil, že je potřeba se posunout výše a druhá liga mi přišla jako přirozený a logický krok. Druhá liga je určitě super pro mladé hráče, kteří se potřebují tzv. „otrkat“ v dospělém fotbale. Přece jenom Juniorská liga neměla takovou úroveň, a proto také v letošním roce zanikla.

Naplno Vás pak začali fotbaloví fanoušci vnímat během úspěšného půlročního hostování ve Slovanu Liberec, které Vám vyneslo zasloužený návrat do Sparty nebo nominaci do U21. Jaké to bylo u Nisy a jak se Vám zamlouvá filosofie, kterou už delší dobu severočeský klub praktikuje, když de facto větším klubům z ČR, hlavně pražským S, „převychovává“ hráče? Nyní se navíc přidal i druhý klub ze severu Čech, Jablonec, kde je také řada hráčů ze Sparty a Slavie na hostování.
Na Liberec nemohu říci jediného křivého slova. Prožil jsem tam dle mého názoru nejlepší sportovní půl rok své kariéry. Bylo to mimo jiné také zapříčiněno vynikajícím trenérským týmem, který jsem tam potkal v čele s trenérem Trpišovským a jeho asistenty, kteří mi v mém přechodu do první ligy určitě nejvíce pomohli. Je to tak, že Liberec byl vždy známý tím, že nechce kupovat drahé posily a radši dá šanci mladým hráčům, kdy z toho mohou profitovat obě dvě strany. V současné době se k nim připojil i sousední Jablonec a to je jedině dobře.

Po návratu do Sparty jste kromě dvou případů nastupoval v základní sestavě a odehrál skoro celé jaro, na začátku ročníku 2018/2019 už jste ale takovou minutáž neměl a opět jste odešel na hostování. Co způsobilo takový zlom ve Vaší pozici na Letné? Byly těmi rozhodujícími momenty prohraný zápas se srbskou Suboticí a změna na trenérském postu?
Je to tak, jaro jsem odehrál, ale celkově výsledky týmu nebyly pro Spartu dostačující, což zapříčinilo brzký odchod trenéra Hapala, který mi dával důvěru. To se s jeho odchodem změnilo a už jsem neměl takovou pozici v týmu a tím pádem jsme se domluvili na hostování.

Vaším prvním a zatím posledním zahraničním angažmá bylo hostování v Trnavě. V podzimní části jste byl opět důležitým článkem týmu, navíc jste zažil utkání skupiny Evropské ligy. Co to pro Vás znamenalo a jak vzpomínáte na domácí vítězství nad Anderlechtem a Fenerbahce?
Přesně s tím cílem jsem do Trnavy šel, že si budu moct zahrát a vyzkoušet zápasy v Evropské lize. Z těchto zápasů mi asi nejvíce utkvěl v paměti první zápas s Anderlechtem před vyprodaným domácím stadionem v Trnavě. V tomto zápase jsme díky brance ke konci zápasu vyhráli 1:0, což bylo dle mého názoru obrovské překvapení, které nikdo nečekal. Bylo super si vychutnat tu radost společně se zaplněnými tribunami.

V druhé polovině sezóny už jste prakticky nenastupoval, a i když jste na konci sezóny získali s Trnavou slovenský pohár, angažmá pro Vás nekončilo dobře. V čem byl konkrétně problém?
Nejprve jsem měl domluvené hostování na půl roku, ale jelikož jsem v sezoně nastoupil už i za Spartu nemohl jsem po podzimu do 3. jiného klubu v jedné sezoně. Tudíž jsme se společně s mým agentem domluvili na pokračování hostování. V Trnavě se ale v zimní pauze událo spousta změn. Ať už na trenérském postu či ve vedení klubu. Na pozici trenéra byl dosazen syn tehdejšího trenéra Sparty Ščasného. Bohužel jsem měl na začátku jarní části soutěže problém se zády a díky tomu jsem už ve zbytku sezóny pouze rehabilitoval v České republice a tím pádem neodehrál ani minutu. A aby problémů nebylo málo tak jsem se během jara dozvěděl, že vedení Trnavy nám odmítá zaplatit domluvené prémie za podzimní zápasy v Evropské lize.

Jak jste celou situaci řešil a hrála v celém případu nějakou roli i Česká asociace fotbalových hráčů? Co byste případně doporučil fotbalistům, kteří se ocitnou v podobné situaci, která potkala Vás?
V prvním okamžiku musím přiznat, že to byl pro mě určitě šok, protože jsem se nikdy s podobnou situací nesetkal a věděl jsem vždy o neplacení jen z doslechu. V Trnavě jsme se naštěstí potkali s Kubou Radou, který momentálně hraje za Bohemians, a domluvili jsme se, že celý spor budeme řešit přes ČAFH. Dosud jsem naštěstí služby Asociace nikdy nepotřeboval, a tak jsem nevěděl, co se bude dít. Byl jsem proto pak překvapen, s jakou ochotou a vstřícností k tomu ČAFH přistoupila a chtěla mi s řešením problému pomoci. Vše se nakonec povedlo a veškeré peníze jsem díky ČAFH postupem času obdržel.
Jako asi každý jsem si vždy říkal, že mě se to určitě nebude týkat, aby mi klub dlužil peníze. Bohužel i tuto zkušenost už mám a nebýt ČAFH, tak bych nejspíše peníze už nikdy neviděl. Tudíž bych určitě každému doporučoval být členem a nespoléhat na to, že se zrovna Vám nemůže nic špatného přihodit.

Sledujete i naše další projekty, jako jsou #cistahlava nebo třeba kemp pro hráče bez angažmá?
Určitě vím, že tyto projekty existují a fandím jim. Kemp pro hráče bez angažmá dle mého názoru zná skoro každý hráč. Vím, že už spoustě klukům pomohl v hledání klubu a je to super věc. Pamatuji si také, že za sebou má kemp i nějaké úspěchy na mezinárodním poli.
Projekt #cistahlava je určitě také fajn. Ne každý si uvědomuje, pod jakým tlakem sportovci jsou a že u fotbalistů tomu není jinak. Takže člověk by měl být rád za každou takovou pomoc.

Když jsme u nových angažmá, změna po dalším návratu do Sparty v létě potkala i Vás, když jste zamířil na hostování do Českých Budějovic. Byla nějaká šance, že ve Spartě zůstanete, nebo bylo jasné, že se budete poohlížet po jiném klubu?
Abych řekl pravdu, s variantou návratu do Sparty jsem vůbec nepočítal. V hlavě jsem byl nastavený na další hostování v jiném týmu. Určitě byla priorita hostovat v nejvyšší lize u nás, což se i povedlo a stěhoval jsem se na jih Čech.

Jak vlastně vnímáte to, že jste kvůli dohodě obou klubů nemohl už ve dvou zápasech proti Spartě, jednou v lize a jednou v poháru, nastoupit a po reprezentační pauze, kdy České Budějovice zamíří na Letnou, Vás tahle situace potká potřetí? Jak se na tuhle „českou“ specialitu hráči na hostováních dívají? Není to škoda, že se nemůžete předvést a ukázat, že Vás klub neměl pouštět pryč?
Na jednu stranu je to určitě škoda, protože dotyční hráči by měli dvakrát tak větší motivaci se ukázat proti svému mateřskému klubu a dokázat, že by měli hrát tam. Ale na druhou stranu chápu i postoj mateřského klubu, který si vyjedná, že když je hráč jejich, tak nemůže ve vzájemném zápase nastoupit. Vezměte si, že dáte třeba gól díky, kterému Sparta v této sezóně skončí hůř a další sezónu se vrátíte do Sparty s vědomím, že jste vlastně tomu týmu ublížil.

Dynamu se v posledních zápasech mimořádně daří, ligovou šňůru 5 vítězství sice trošku kalí poměrně vysoká domácí pohárová prohra s Vaším mateřským klubem 0:4, ale i tak je to velmi dobrý počin. Čemu to přisuzujete? Jde o takový ten známý elán nováčka soutěže?
Tak samozřejmě, že to každý, ať už fanoušek nebo obyčejný divák, bere automaticky tak, že tým, který loňskou sezónu hrál pouze druhou ligu, bude bojovat v novém ročníku o přežití a udržení se v nejvyšší soutěži. My jsme však s tímto cílem do ligy nešli a věřili si na lepší pozice, než jsou ty v sestupovém pásmu. Těžko říct, čím to může být, že poslední zápasy se nám tak daří, ale musím přiznat, že byť jsme nováček, tak máme velice dobrý tým složený ať už z mladých hráčů či zkušených jako je Tomáš Sivok nebo Jirka Kladrubský.

Jaké byly cíle před začátkem sezóny a změnili se třeba nějak s ohledem na celkem vydařenou první polovinu základní části, po které Vám v tabulce patří 8. místo a ztrácíte jen 2 body na skupinu o titul?
Jedna věc je přání a druhá věc jsou cíle. My bychom si určitě přáli být na konci sezóny co nejvýše. Proto jdeme do každého zápasu nastaveni tak, že chceme 3 body a s tím, že pro to uděláme maximum. Na konci sezóny se uvidí, na co to bude stačit. Přece jen lidé mají Budějovice zafixované jako takový tým mezi první a druhou ligou, což chceme změnit!