Česká asociace fotbalových hráčů

Česká asociace fotbalových hráčů
Více o FIFPro Hledáme angažmá

Tomeček: Z bezvýchodné situace mi pomohla ČAFH

vaclav-tomecek.png
19.02.2015

Mezi hráče, kterým Česká asociace fotbalových hráčů pomohla, patří i VÁCLAV TOMEČEK (23 let). Ten už v osmi letech přestoupil do Olomouce, tam si prošel všemi kategoriemi až po Áčko a odtud také putoval na různá hostování – do Brna, pak do Jihlavy, do Znojma, do Mostu. Jenže pak se to jaksi zaseklo.

 

Teď jste v Třinci?

Ano.

Co bylo předtím?

Když to vezmu rok zpátky, tak jsem se vrátil ze Znojma do Olomouce na přípravu, s tím, že v Olomouci zůstanu. Ale změnilo se tam vedení a to mě poslední den přestupového období poslalo do Mostu. Jaro jsem odehrál v Mostě, pak jsem se vrátil do Olomouce, kde jsem měl smlouvu. Ale oni se mnou nepočítali a ani já jsem tam nechtěl být. Jenže jsme se nedokázali domluvit na nějakém kompromisu, abychom ukončili spolupráci, nebo podobně. Já byl bez tréninku, trénoval jsem individuálně, nebyl jsem zařazenej v žádném kádru. Měl jsem v Olomouci smlouvu, ale oni mě nikam ani nechtěli poslat. Ocitl jsem se v bezvýchodné situaci. Tehdy mi známý manželky, který dělá do fotbalu, poradil, ať kontaktujeme zástupce hráčský asociace, že budou vědět, co s tím. Tak jsem se spojil s Markétou Haindlovou. Domluvili jsme si schůzku, kde jsme se domluvili, co pro mě může udělat. Ona kontaktovala Olomouc a celé se to konečně rozjelo.

Co jste chtěl vy a co pro vás mohla Markéta Haindlová se svým týmem udělat?

Já chtěl odejít z Olomouce a chtěl jsem mít k tomu co možná nejlepší výchozí podmínky. Šlo mi o domluvu, o rozumné ukončení smlouvy, případně o odstupný. Když se to nestalo, Markéta začala na klubu vymáhat doplacení dlužný částky. Vznikl spor, který se předal Sboru rozhodců, a ten se táhl půl roku. Vyřešil to až Třinec, který přišel s tím, že by mě chtěli. Kluby se domluvily mezi sebou a dlužnou částku mi nakonec vyrovnal Třinec.

Z čeho jste vlastně celou dobu žil?

Buď mi pomáhala rodina, nebo manželka, nebo jsem si musel nějak přivydělávat.

Co jste dělal?

Pomáhal jsem u otce ve stavební firmě.

Dělal jste administrativní práci, nebo jste pomáhal na stavbě?

Co bylo potřeba, spíš to byla manuální práce.

Co jste vystudoval?

Všeobecné gymnázium s maturitou. Na vejšku jsem už pak nešel. Když jsem byl v devatenácti letech v kádru Áčka Sigmy, tak jsem se rozhodl pro fotbal. Vejška a fotbal se pořádně skloubit nedají. Za fotbalem se často pořád stěhujete, denní docházka do školy je tak celkem složitá. A dálkově by to taky nešlo, protože o víkendu, kdy bych měl chodit do školy, se hrají zápasy.

Máte za sebou zimní přípravu?

Měsíc už mám za sebou a ještě nás skoro měsíc čeká.

Máte z toho aspoň pocit, že všechno bude zase fajn?

Co se týče tréninku, ten je v pohodě, tam si myslím, že jsem výpadek až tak nepocítil. Zápasový výpadek je něco jiného, příprava je dlouhá, zápasů je dost, takže si myslím, že manko bych měl zmenšit. Aby tam nebyla vidět ta nerozehranost.

Bydlíte v Třinci?

V Ostravě, ale jezdíme do Třince společně s dalšími kluky, kteří jsou taky z Ostravy. Je nás pokaždé plné auto. Není to zase tak daleko – padesát kilometrů.

Jak dlouho vám trvalo, než jste nabral kondičku?

Trénoval jsem individuálně, takže kondice nebyl až takový problém. Spíš herní manko, práce s míčem, pohyb na hřišti.

Kde byste chtěl být za pět let?

Kdyby to šlo, tak bych chtěl mít pevný místo v nějakým ligovým mančaftu. Aby se se mnou počítalo. Abych nikde nepaběrkoval.

Co byste doporučil hráčům, kteří třeba ještě váhají, jestli se mají obrátit na Českou asociaci fotbalových hráčů?

Pokud si nevědí rady, nejsou schopni se třeba sami domluvit s klubem, tak ať neváhají ani den, protože ve fotbale čas strašně letí.